Dnes bychom vám chtěli představit naši nejstarší cvičenku paní Pěvu Procházkovou. Snad mi to tato milá a kultivovaná dáma promine, vím, že hovořit o věku není nejvhodnější... Nicméně blížící se osmdesáté osmé narozeniny paní Procházkové jsou nádherným jubileem. A paní Procházková je dáma, která na tento věk rozhodně nevypadá.

Potkáte – li paní v baretu, šedém plášti s batůžkem na zádech, která přijela na cvičení pro seniory až z Kobylis, jde nejspíš o výše zmíněnou dámu. Já jsem měla tu možnost strávit s ní několik příjemných minut a zvědět tak něco málo o důvodech, které jí každý týden přimějí k tomu podniknout tak dalekou cestu z Kobylis do TJ JM Chodov na cvičení pro seniory...

 Jak jste se o tomto cvičení dozvěděla?

Dříve jsem bydlela na Jižním Městě a má přítelkyně mi je doporučila. Přestěhovala jsem se, ale již po tři roky na toto cvičení pravidelně docházím.

 Jak dlouho musíte cestovat a proč vlastně cestujete tak daleko?

Jedu metrem a pak autobusem, celkem tak 45 minut. V Kobylisích jsem žádné cvičení pro seniory nenašla. A dalším důvodem je i velice příznivá finanční stránka. Z takovou cenu si může cvičení dovolit i důchodce.

 V čem vám toto cviční vyhovuje?

Je pomalé, mám možnost soustředit se na sebe, jednotlivé pohyby. Plně se koncentrovat. Posilovat tak nejen fyzickou, ale i psychickou stránku sama sebe.

 Než jste začala cvičit zde, chodila jste někam jinam?

Cvičím i doma. Má dcera mě naučila některé cviky z jógy, které mi pomáhají vyrovnávat se s problémy především s páteří. Jinak ráda praktikuji pěší turistiku, teď ráda chodím na procházky, například do Ďáblického lesa. Ráda jsem jezdila na výlety i na Šumavu, protože pocházím z jižních Čech.

 Jaká byla vaše profese, jestli to není tajemství?

Vystudovala jsem FF UK obor český jazyk a dějepis, učila jsem na střední zdravotnické škole. Myslím, že udržování se v kondici je velmi přínosné i pro pedagogickou praxi. Ale i dnes je pro mne cvičení důležité, dodává mi energii. Po skončení hodiny se cítím odpočatá, zkoncentrovaná. Důkazem jsou i prohlídky u mého lékaře, který se vždy diví, jak se mi srovnal srdeční puls i krevní tlak. Myslím, že je to zásluhou pravidelného cvičení.

V čem vidíte největší přínos toho, že chodíte pravidelně cvičit?

Snažím se nevynechat ani jednu hodinu, o prázdninách cítím, jak se mi po cvičení stýská. Pomáhá mi vyrovnávat se s bolestmi pohybového aparátu, ale je přínosné i po psychické stránce, udržuje v kondici i mé myšlení a paměť. Kdybych necvičila, myslím, že bych se cítila mnohem hůř.

 Je něco, na co jsem se nezeptala a vy byste chtěla říci?

Moc bych chtěla poděkovat panu Mariu Topolšekovi a jeho přítelkyni Jadrance, kteří cvičení vedou, za jejich trpělivost, kterou s námi mají, za to, jak se nám věnují, jak s námi pracují, jak dohlížejí na to, abychom cviky dělali správně, abychom opravdu pro své tělo dělali to nejlepší.

Děkuji vám za rozhovor a za čas, který jste mi věnovala.

Mgr. Michaela Lažanová.